Dnes přinášíme rozhovor s předsedou KNS Honzou Šlézarem, který zavzpomínal na své sportovní začátky v judu, basketu, ale také jeho nohejbalové začátky z hřiště na Šárce v Prostějově. Kromě informací z nohejbalových štací, kde Honza působil, se můžete dočíst jeho rady začínajícím nohejbalistům a jeho sportovní i lidský pohled na spoustu jeho bývalých a současných spoluhráčů.
Díky Honzovi si můžou fanoušci statistik, informací na webu přijít na své, protože je hlavním tvůrcem webu a jeho podoby.
Příjemné čtení.
V kolika letech jsi začal se sportem? Hrál jsi jiný sport před nohejbalem? Případně provozuješ nyní i jiný sport?
V kolika letech to bylo si už asi nevzpomenu, ale prvním sportem bylo JUDO (snad 1. stupeň základky?). Tam jsem vydržel cca 2 roky (po žlutý pásek). Souběžně s judem jsem chodil do plavání a od nějakých 11ti let jsem začal hrát basketbal u kterého jsem vydržel asi nejdéle z těch dětských sportů a dostal se s ním poprvé i do Ostravy, kde jsme hráli zápas, co si pamatuju v nějaké tělocvičně na obrovském sídlišti. Epizodně jsem zkoušel i fotbal v Mostkovicích u Prostějova, ale tam jsem zůstal jen u pár tréninků, stejně tak i atletika, ke které jsem měl celkem odpor navzdory zděděnému potenciálu :) Z těchto let vzpomínám na turnaj v judu, kde jsem v jednom kole vyhrál souboj na Ippon cca po 10ti sekundách a v následujícím kole mě uškrtila sokyně opačného pohlaví.
V současnosti si chodím občas zaběhat okolo Polanky a zahrát si badminton.
Vidím, že jsi v mládí zkoušel více sportů, což je super. Máš nějakou další zajímavou vzpomínku třeba na závody plavání, basket či atletiku?
Vzpomínám si na basketbalový trénink, na kterém jsem si udělal těžký výron v kotníku a byl se sádrou asi měsíc doma, což jsem celkem kvitoval, protože to bylo zrovna v době Olympiády v Naganu. Takže zatímco museli spolužáci sedět v lavicích, já u televize fandil českým hokejistům :-)
Je nějaké sportovní odvětví, které tě nikdy neoslovilo? Případně plány vyzkoušet nový sport?
Asi ne. Co mě neláká nebo nebaví, tak nesleduju a nevyhledávám.
V kolika letech jsi začal s nohejbalem, kdo tě k němu přivedl a co tě na něm v prvopočátcích tvé kariéry zaujalo?
Pasivně jsem s ním začal od té doby co jsem se vyškrabal k oknu a sledoval pravidelné víkendové turnaje na hřišti před barákem na Šárce v Prostějově. Aktivně jsem začal hrát s kamarády z ulice asi od 15ti let a nějaké 3 roky trvalo než jsem se nechal ukecat a navštívil dorostenecký trénink Sokola Prostějov.
V pasivních prvopočátcích mě nohejbal ani nijak nelákal. Spíš mě bavilo se na něj jen dívat. Zvrat asi nastal ve chvíli, kdy místním nohejbalistům chyběl hráč a oslovili partičku kopající si vedle na branku, jestli by si někdo nechtěl kopnout s nimi. Následně moje zapojování se do nohejbalových soubojů narůstalo.
Existuje ještě hřiště „před barákem“ na Šárce?
Bohužel tohle rodiště nohejbalových talentů (z dřívějška Jiří Spáčil, ze současnosti Klaudy, bratři Drobilové, ...) už neexistuje a při pohledu na jeho původní místo si člověk asi ani nedokáže představit, že tam někdy hřiště bylo :)
Co ti nejvíce pomohlo v tvém nohejbalovém růstu?
Byl jsem takový samouk, takže jsem si od každého hráče chtěl vzít něco. Velkým vzorem byl pro mě v prvopočátcích Tomáš Procházka, se kterým jsem se dostal až do extraligového Vyškova. Prvním trenérem, který mi dokázal poradit a vysvětlit různé taktické varianty byl Petr Nadymáček v Přerově. Jinak jsem si vše hlavně vydřel každodenním tréninkem, protože žádný talent jsem nebyl.
V jakých klubech a soutěžích jsi působil?
Prostějov (1.liga, 2. liga, kraj), Přerov (dorostenecká liga, 1. liga, 2. liga), Vyškov (extraliga), Kroměříž (2. liga), Orlová (2. liga), Výškovice (kraj, okres). Nejvíce sezón jsem vrcholově odehrál v Přerově.
Zkus prosím zavzpomínat na každé z angažmá v detailech.
V Prostějově jsem začínal jako blokař nahrávač. Ve svém prvním kompletním roce mezi dospělými jsem si zahrál i 2. ligu, ve které jsme vévodili chvostu tabulky se stejným počtem proher jako utkání. V této době došlo k rozkladu mužského nohejbalu v Prostějově. Dřívější tahouni (bratři Linhartovi, „Fred“ Krupa) skončili s nohejbalem a vycházející hvězda Tomáš Procházka odešel do tehdy prvoligového Vyškova. Při svých epizodních návratech jsem se snažil vytáhnout tým do 2. ligy, což se po dvou neúspěšných kvalifikacích nepovedlo. Během posledního návratu, kdy byly kostrou tohoto prvoligového týmu dřívější úspěšní dorostenci, jsem si v utkání v Žatci ve dvojce urval tříslo a tím skončila moje vrcholová kariéra.
V Přerově jsem působil nejprve v dorosteneckém týmu a poté pěknou řádku let i v mužském družstvu, se kterým jsme hráli střídavě 1. a 2. ligu. V jednom roce jsme hráli dokonce finále 1. ligy proti Českém Brodu. Zážitkem byla i barážová série o udržení v 1. lize s „nedalekou“ Aší.
V extraligovém Vyškově jsem působil rok a půl. Převážně jsem nastupoval v 3. dvojce s Tomášem Procházkou a ve trojce s Milanem Kaděrou a Petrem Skřejpkem, se kterými jsem si zahrál i MČR trojic v Ostravě – Dubině. Vzpomínám si na jeden zážitek z utkání na Šacungu, které jsme prohráli 1:6 a jediný bod jsem uhrál ve dvojce s Martinem Müllerem, kdy jsem za devítek ve 3. setu v souboji na síti přetlačil Richarda Makaru :)
Do druholigové Kroměříže mě zlanařil trenér Opravil a kamarádi z Prostějova, kteří tam také nastupovali (Pluháček, Valenta). Ze známých hráčů tam ještě působil Tonda Kočička.
S Orlovou mě pojil dlouhodobější vztah. Jezdil jsem tam pravidelně na tréninky a v neúspěšné kvalifikaci o 2. ligu jsem je i neoficiálně koučoval, což tehdejší vedení Prostějova neslo dost nelibě :) Po pozdějším postupu do 2. ligy jsem tam působil asi 2 roky, než jsem se vrátil zpět do Prostějova. V Orlové jsem většinou hrával dvojku s bývalým dvojkovým parťákem z Přerova – Pepou Nezvalem. Zážitků z tohoto působení by bylo na vydání knihy :)
Do Výškovic jsem zavítal po mé roční pauze zaviněné zraněním třísla. Prvním rokem jsme hráli okres (současný Turnajový přebor) a v dalším roce jsem se už přihlásili do kraje (současná Soutěž družstev). To už včetně posil Tomáše Ertelta a Jiřího Skudříka.
Myslíš, že aktuálně nastavené nižší soutěže pod vedením ČNS jsou dobře a motivačně nastaveny?
Ne. ČNS podle mě řeší jen vrcholové soutěže a reprezentaci a rozvoj na regionální úrovni neřeší. Měla by k tomu podle mě sloužit nějaká speciální komise, která by se starala o rozvoj a propagaci nižších soutěží. Je to ale asi marný boj, jak mi potvrdilo i několik vrcholových svazových funkcionářů.
Vzpomeneš si nějakého nohejbalového trenéra, spoluhráče, činovníka v nohejbale který ti sedl?
Výborná parta byla vždy v Přerově. To je obecně známo. Rád vzpomínám i na spoluhráče z Vyškova, kteří byli v podstatě klíčový v mé nohejbalové kariéře. Tomáš Procházka mě dokopal k závodnímu nohejbalu a pak jsme spolu právě ve Vyškově hráli dvojku, Honza Kaděra mě dostal do Přerova do dorostenecké extraligy (a taky ji se mnou hrál) a teď už nebožtík Petr Skřejpek mi nabídl poprat se o místo v extraligovém kádru. Z trenérů rád vzpomínám na Petra Nadymáčka z Přerova a pana Aleše Opravila, který mě vedl ve Vyškově a následně i v Kroměříži. Z činovníku bych chtěl vyzdvihnout Pepu Trojana z Lokomotivy Ostrava, pod kterým probíhaly jedny z nejkvalitněji obsazených tréninků v mých začátcích v Ostravě (Nezval, Doubrava, Skudřík, Pelikán, Folvarčný, bratři Erteltovi, bratři Mohylové, atd.).
Jakou soutěž v té době hrála Lokomotiva Ostrava? Které to byly roky, vzpomeneš si?
Lokotka hrála tenkrát kraj a jednou se účastnila kvalifikace o 2. ligu. V tomto složení probíhali tréninky od roku 2005, kdy jsme se společně s Jirkou Doubravou dostali do Ostravy na VŠB. Poslední působení Lokotky v soutěžích se pak datuje k roku 2011. Pak už to Pepa Trojan zabalil a přestal v nohejbalu působit.
Komu fandíš v nohejbalové extralize?
Modřicím, navzdory velkému počtu kamarádů z řad nohejbalového Vsetína :)
Kdo byl nebo je tvým nohejbalovým vzorem?
Před barákem na sídlišti to byl nejprve Pavel „Fernet“ Foret a pak Tomáš Procházka. Později bych o nějakých vzorech asi nemluvil. Spíše jsem si chtěl vzít to nejlepší od různých hráčů.
Jaká je tvá nejoblíbenější disciplína?
Určitě trojky, ale v poslední době se mi (i díky celkem dobré úspěšnosti) zalíbil na stará kolena i singl.
Vyjmenuj dva tři singlisty z našeho kraje, kteří za to umí vzít.
Nepříjemnými soupeři jsou Roman Kvarda, Jiří Lev a Dušan Jopek. Honzu Stařičného jsem viděl hrát všeho všudy jen jednou a to zrovna porazil mě, takže toho bych tam asi taky zařadil...
Jaký je tvůj momentální nohejbalový cíl?
Těším se do veteránské kategorie, kde bych chtěl pozvednout domovskou Polanku :) Jinak vydržet hrát dokud to zdraví dovolí.
Co by jsi poradil mladším nohejbalistům v našem kraji, aby nohejbalově rostli?
Hlavně hrát ve zdravém konkurenčním prostředí. Pokud už dosahuješ ve své skupině vrcholu, tak se snaž najít lepší hráče, od kterých se můžeš naučit zase něco nového a dostat se zase o stupínek výš.
V poslední době mi přijde, že každý začátečník se hned tlačí na smeč, i když ještě nezvládá základní technické dovednosti (pole, nahrávka). Za mě fungovala jasná hierarchie role hráče. Začínal jsem jako zadák, pak jako nahrávač / blokař a až pak jsem měl tu čest se dostat na smeč. V dnešní době si každý chce cpát na smeč, i když nezvládne vybrat vzadu míč a nedokáže nahrát.
Jaký je tvůj oblíbený povrch na kterém hraješ a oblíbený kurt v našem kraji?
Venku antuka a v hale tartan.
V současnosti hraješ v TJ Sokol Výškovice, prozraď nám jak často trénujete v létě, v zimě?
V létě 2x týdně a v zimě 1x týdně. Každý si pak různě chodí na tréninky jiných oddílů. Já občas navštívím nedělní venkovní trénink v Polance a dříve jsem občas zavítal na páteční dvojky v tělocvičně na Fifejdách.
Výškovice jsou dlouhodobě považovány (i jinými kluby) za místo, kde je dobrá parta. Proč myslíš, že tomu tak je?
Jsme už delší dobu pohromadě ve stejném složení. Za nějakých 8 let se tým doplnil jen o Matěje Jendřejka a až v poslední sezoně o Michala Toroka a Kubu Tomáše. Pravidelně u nás trénují a zúčastňují se společných akcí i další hráči z jiných oddílů. To asi hodně napomáhá té naší vnitřní pohodě.
Další sportovní aktivity?
Badminton, běh, otužování se :)
Jak často se otužuješ? Nějaké osobní rekordy v ledové vodě?
Není to nějak pravidelné. Teď mám třeba týdenní období kdy si do bazénu vlezu každý večer na nějakých 5 minut, než mi začnou namrzat prsty na nohách :)
Tvoje oblíbené jídlo a pití?
Pivo, které si sám občas i uvařím a z jídla vepřovou panenku na mnoho způsobů.
Vyjmenuj kterékoliv dva nohejbalisty na světě, se kterými by sis chtěl zahrát nějaký turnaj trojic?
Aktuálně nemám takové vysněné spoluhráče. Už jsem si jich vyzkoušel víc než dost :) Nejlíp se mi hraje na smeči a vzadu. Takže když bych si měl vzpomenout na nahrávače a blokaře, kteří mi nejvíce sedli, tak to budou asi Petr Voldřich a Dušan Padyšák.
Čím ti nejvíce sedli Peťa s Dušanem?
Dušan byl vynikající na bloku a Peťa měl vynikající a chytrou nahrávku a dokázal ostatní kolem sebe vyburcovat svými akrobatickými zákroky v poli.
Prozradíš, zda tvoje dítě také sportuje?
Aktivně zatím ne. Kubík se ale narodil s míčem u nohy, takže tam bude potenciál na nějaký míčový sport.
Kdo z mladých hráčů v našem kraji by mohl v budoucnu hrát extraligu, vidíš někoho takového?
Potenciál bych viděl v bratrancích Erteltových (Adam, Daniel) doplněných na nahrávce o Kubu Šlézara. Když se ale podívám na současné hráče, tak bych šanci dával mladému Tygrovi (Jiří Lev mladší pozn. redakce). U ostatních bych viděl strop v 1. lize.
Jak vidíš budoucnost nohejbalu v našem kraji? Potažmo jak hodnotíš své fungování ve vedení KNS?
Věřím, že se nám každým rokem bude dařit rozšiřovat členskou základnu z řad amatérů a výhledově by se mohli objevit i nějací mládežníci. Kraj by si taky určitě zasloužil mít zastoupení v některé z ligových soutěží.
Nemyslíš si, že by stálo za to vytvořit výběr KNS a přihlásit se do 2. ligy? Dle mého názoru tu kvalita na to je.
Kvalita by na to určitě byla. Záleží kolik hráčů by bylo ochotných se tohoto projektu zúčastnit a hlavně by se musel sehnat člověk, který by tomu velel.
Jaké máš plány s Tomášem Matuškem ve vedení KNS?
Zjednodušit procesy řízení, přípravy a vedení soutěží a dalších věcí okolo ať je více času na nějaký další rozvoj nohejbalu v kraji.
Honzo díky za rozhovor.
